Urbex v srdci železa Bývalé ředitelství VŽKG

Tahle akce se plánovala měsíce. Místo, které zná skoro každý v Ostravě – ale málokdo ho kdy viděl zevnitř. Monumentální budova bývalého ředitelství Vítkovických železáren, dnes prázdná a tichá, jako by čekala, až ji někdo znovu probudí k životu.

Přípravy nebyly jednoduché. Průzkum přístupových cest, hlídky, bezpečnostní prvky. Dostat se dovnitř vyžadovalo nejen trpělivost, ale i respekt k místu, kde se psala průmyslová historie regionu. Tohle nebyl žádný běžný urbex – tohle byl návrat ke kořenům Ostravy.

Uvnitř nás přivítal chlad, prach a atmosféra, která se nedá popsat slovy. Staré kanceláře, opuštěné výtahy, zrezivělé nápisy na dveřích. Člověk měl pocit, jako by se ocitl v jiné době. Všechno bylo ztichlé, ale přesto jaksi živé. V každé místnosti jsme cítili tíhu minulosti – i příběhy lidí, kteří tu kdysi rozhodovali o chodu celého hutnického kolosu.

Ale to nejzajímavější se skrývalo pod povrchem. Jen málokdo tuší, že pod tímto komplexem se nachází několik desítek atomových krytů z dob studené války. Některé propojené, jiné zcela izolované – každý s vlastním účelem a vybavením. Byly tu filtrační jednotky, staré zásoby potravin, nářadí a plány evakuace. Ticho a tíha betonu navozovaly zvláštní druh úcty a napětí.

A pak jsme narazili i na bývalý sklad Lidových milicí – opuštěné místnosti s vybledlými výstrahami, pohozenými krabicemi a prázdnými zbrojními regály. Jako by někdo odešel ve spěchu a už se nikdy nevrátil.

Objevili jsme staré dokumenty, plány, zbytky vybavení i nečekané detaily, které ukazují, jak moc se doba změnila. Fotili jsme, zapisovali, vnímali. Nebylo to jen o adrenalinu – byl to respekt k místu a jeho příběhu.

Odcházeli jsme potichu, s pocitem, že jsme byli svědky něčeho výjimečného. Urbex není vandalismus, není to touha něco dobýt. Je to cesta – k místům, která upadla v zapomnění. A právě díky těmto výpravám znovu ožívají.

Zbraně a zázemí

Milice měly v areálu železáren k dispozici vlastní sklad zbraní, výstroj i cvičiště. Dochovaly se zprávy o tom, že v některých objektech se dodnes nachází zbytky výstroje – přilby, pouzdra, sklady výzbroje. Vzhledem ke strategickému významu závodu byly VŽKG považovány za "první linii obrany" režimu v případě nepokojů.

Srpen 1968

Jedním z vrcholů aktivity LM byla okupace v srpnu 1968, kdy některé jednotky Lidových milicí, včetně těch ostravských, byly uvedeny do pohotovosti. V Ostravě dokonce vznikaly plány na obranu klíčových podniků, a VŽKG hrály v těchto scénářích významnou roli. Nakonec však nedošlo k ozbrojenému odporu, a milice sehrály spíše roli symbolu loajality k režimu.

Konec milicí

Po listopadu 1989 byly Lidové milice okamžitě rozpuštěny. Jejich zbraně byly odebrány, sklady vyklizeny a památka na ně zmizela spolu s režimem, který je vytvořil. Dnes po nich zůstávají jen dokumenty v archivech a možná pár zašlých nápisů na dveřích někde v zapomenuté části závodu.

Lidové milice ve VŽKG: Ochránci režimu za branami železáren

V éře socialismu neexistoval v Československu větší symbol těžkého průmyslu než Vítkovické železárny. Kolos, který zaměstnával desítky tisíc lidí, nebyl jen továrnou – byl státem ve státě. A v jeho stínu působila i jedna z nejviditelnějších složek tehdejší moci: Lidové milice.

Co byly Lidové milice?

Lidové milice (LM) byly ozbrojené složky Komunistické strany Československa (KSČ), založené po únorovém převratu v roce 1948. Jejich hlavním cílem byla ochrana "vymožeností socialismu" a připravenost zasáhnout proti vnitřnímu nepříteli – tedy komukoliv, kdo by se postavil proti režimu. Oficiálně byly označovány jako "dobrovolné dělnické jednotky", ve skutečnosti ale šlo o nástroj politické kontroly.

Milice ve VŽKG

Ve VŽKG, jako jednom z klíčových závodů Československa, byla přítomnost Lidových milicí systematická a organizovaná. Každý větší podnik měl svou milicionářskou jednotku a VŽKG nebyly výjimkou – právě naopak, zde patřily k největším a nejlépe vybaveným.

Co bylo jejich úkolem?

• Ochrana závodu – Milicionáři byli zodpovědní za dohled nad strategickými provozy, zejména v době zvýšeného napětí (např. během srpna 1968).

• Vnitropodniková kontrola – Byli "oči a uši" KSČ v provozech. Měli přehled o dění mezi zaměstnanci, sledovali nálady a případné "problémové" jedince.

• Výcvik a pohotovost – Pravidelně se cvičili ve zbraních a byli připraveni rychle zasáhnout, pokud by to bylo potřeba.

• Propaganda a výchova – Účastnili se stranických akcí, slavnostních přehlídek, oslav Prvního máje nebo Dne milicí. Sloužili i jako "vzoroví" zaměstnanci.

Chemické sklady a ochrana personálu

Ve zvláštních místnostech se nacházely zásoby ochranných plášťů, kombinéz, obuvi a přikrývek, jak ukazuje další snímek. Tyto chemické sklady byly určeny pro případy úniku nebezpečných látek nebo při následcích chemického útoku. Každý pracovník měl přidělený svůj ochranný komplet.

Tyto kryty nejsou jen technickými památkami, ale i výpovědí o mentalitě doby, ve které se jaderný útok nezdál jako vzdálená hrozba, ale jako každodenní možnost. VŽKG, jako strategický podnik, byl připraven přežít i v nejtemnějších scénářích.

Podzemní pevnosti VŽKG: Tajemství desítek atomových krytů v srdci ostravských železáren

Mezi těžkými stěnami průmyslového giganta VŽKG v Ostravě se skrývaly desítky pečlivě vybudovaných atomových krytů. V době studené války měly ochránit zaměstnance před nukleárním, chemickým i biologickým útokem. Dnes, po letech ticha, zůstávají jako mrazivá připomínka napětí a příprav na nejhorší scénáře.

Síť krytů hluboko pod zemí

V areálu železáren se nacházely desítky krytů různé velikosti, rozeseté pod výrobními halami, sklady i administrativními budovami. Některé byly určeny pro stovky osob, jiné jako velitelská stanoviště nebo sklady specializovaného vybavení. Všechny však měly jedno společné – samostatné systémy přežití v případě jaderného útoku.

Filtrovna – plíce podzemního světa

Na jedné z fotografií je zachycena filtrovna – klíčová místnost každého krytu. Vzduchotechnické jednotky s ručním i motorickým pohonem byly schopné filtrovat vzduch kontaminovaný radioaktivním prachem nebo bojovými látkami. Pokud by došlo k výpadku proudu, bylo možné pumpovat vzduch i ručně pomocí klikových mechanismů.

Vojenská připravenost – čutpry a výstroj

Připravené čutory (vojenské polní láhve) svědčí o tom, že kryty nebyly pouze pasivním útočištěm, ale počítalo se i s dlouhodobějším pobytem. V některých úsecích byly zřízeny i sklady výstroje Lidových milicí, které měly v areálu VŽKG důležitou roli při obraně závodu v době mimořádného stavu.

Telekomunikační vybavení – spojení se světem

Radiomajáky a kufry s kabely a přístroji na poslední fotografii odhalují velitelské centrum. V případě narušení vnějšího spojení bylo možné navázat kontakt prostřednictvím vojenských rádiových kanálů. To vše za masivními dveřmi, pod několika metry betonu.